Elegantní flirt

Tu a tam se hodit do gala a vyrazit na prestižní událost, na to mě užije. Baví mě sledovat cvrkot lidí, pro které je podobná příležitost šancí zapracovat na svém image, nasadit honosnou masku a být chvíli mimo svou denní rutinu. Často je ale vidět, že se brzy mnozí pod náporem radosti a čara prostředí, snad i pár kapek alkoholu, baví upřímně a bez cíle. Ryze.

A právě ples si naplánovala Renata jako premiéru k našemu setkání. Chtěla se blýsknout zajímavým doprovodem, a přitom si sama užít neobvyklé napětí. Domluvili jsme se, že ji tedy vyzvednu a na místo už dorazíme jako dvojice. Ne nutně zaláskovaná, ale bylo jasné, že Renatka bude středobodem mého večera. Znáte to, cítíte se dobře, smějete se, šíříte dobrou energii a stáváte se celebritou i pro ostatní okolo.

Známí a kolegové byli taktní, lidi nás dva brali tak, jak jsme se tam spolu octli a večer příjemně plynul. Myslím, že mnoho z nich Renatu poprvé spatřilo v jiném světle – uvolněnou, upovídanou, usměvavou a neskutečně ženskou.

V jednu chvíli se ke mně má svůdná partnerka naklonila a zašeptala mi “jsem poddajná”. Než mi ta slova stačila zarezonovat v mysli, už jsme zase byli ve víru zábavy a místo navázání smyslné konverzace na tohle téma mi zbyl jen škádlivý pohled. No, “jen”, on byl poměrně všeříkající, neměl jsem potřebu se dál ujišťovat.

Tančili jsme, tiskli se k sobě a naše otevřená vnímání si užívala té tenze. Nikdo z okolí neměl tušení, co spalujícího se mezi námi odehrává. Po chvíli Renata cudně pípla”víš, já jsem hodná holka” a sklopila oči, ale to jsem jí už neuvěřil. Naopak jsem navrhl, že bych ji už hodil domů, bylo hluboce po půlnoci a davy prořídly.

Nálada v momentě, kdy se za námi zavřely dveře auta, se prudce změnila jak v nějakém šťavnatém porno filmu.  Teď mi došlo, co před několika hodinami Renča myslela tou “poddajností”. Mrkla na mě a ve chvíli, kdy jsem se jí rty lehce přisál na krk, zaklonila hlavu a temně vydechla… “teď si mě poddej!” … neřekla, jen se mi prostě odevzdala.

Hluboká tma okolo nás mi jako kulisa nestačila, chtěl jsem Renatu vidět!, mít to privilegium, po kterém celý večer toužil dav chlapů, moci ji rozbalit z těch slušivých šatů… nechtě jsem se tedy odtáhl ze vzájemného propletení a rychlým tempem letěl zpět k místu našeho setkání. Ano, dostal jsem pozvání na kávu, ne, na kafe nedošlo.

Mám rád trápení dlouhými doteky a stupňování očekávání, ale každý, kdo trochu procítí, co čte, chápe, že tady už nebylo co stupňovat. Byli jsme jak opojení nějakou drogou, v naprosté extázi. Přišel jsem o dva knoflíky košile, což jsem zaregistroval až ráno. Snažil jsem se být opatrný, přeci jen šlo o slavnostní garderobu, ale i z druhé strany jsem slyšel nějaké prasknutí. Kdo má teď taky hledat zipy? Šaty šly horem přes hlavu, abych byl konečně u té žhavé hvězdy, okolo které jsem celý večer kroužil. Myslím, že s výběrem spodního prádla si dala Renatka víc péče, než jsem mu věnoval já. Smršť! Jediný moment, při kterém jsem chvíli zpomalil, byl před samotným proniknutím. Ona ho čekala každou vteřinou, ale já se jí ještě zadíval do očí….