Ve vší počestnosti

S Ladou jsem si napsal pár emailů a došlo mi, že přes všechna lesklá povrchní rozptýlení, kterými je její život protkaný, si na tomhle světě přijde sama. Prokletí blahobytu a atraktivní ženy, kdy máloco je pro vás na světě skutečné. Bohužel taky manželství, které dlouho poměrně dobře klapalo, najednou veškerý nádech spokojenosti začalo ztrácet.

V mnohém Ladina manžela obdivuju – on je ten, komu spokojenost přestala stačit. Spoustu párů v ní prožije celý život, přestože touží po něčem větším, hlubším. Nevím, jestli je to pověstnou druhou mízou, osobně zatím netuším, jak na chlapy působí. Ale nebál se zariskovat nejen pro své štěstí, ale i k užitku své ženy. Má ji rád, váží si jí, a proto oběma otevírá nové dveře. Jasně, je těžké se vymanit z něčeho, s čím se počítá, co je jistota…ale kdy ta komu přinesla extázi? Člověk snáší věci do té doby, dokud to jde, pak přijde něco ještě navíc, pohár vína přeteče, zabolí to, ale pak začíná ta pravá sranda. A já jsem tu, abych Ladě pomohl otevřít nové dveře. A bude to ve velkém!

Její rozhodování se se mnou sejít bylo nejisté. Vždyť to je něco tak lehkovážného, snad naivního, ještě před měsícem by jí něco takového vůbec neproběhlo hlavou. Po mailu jsme si rozhodně sedli, ale sejít se tváří v tvář s člověkem, ke kterému byla daleko upřímnější než ke svým kamarádkám…a možná i než sama k sobě. „Co si o mně asi pomyslí?“ a „Co když ta provázanost vezme za svý, jakmile bude mít můj důvěrník tvář?“

Věděl jsem, že do toho nového světa neskočíme úplně po hlavě, že byť obrozeným sexem nic velkého nevyřešíme. Proto jsem zamluvil hotel na celou noc s tím, že spolu strávíme času, kolik uznáme za vhodné.

I přes čisté úmysly se Lada velice svůdně připravila – pečlivý make-up, dráždivě zvolený parfém a šířila okolo sebe takové ty roztoužené vlny, které nejsou vidět, jen cítit. Poznáte to v pohledu, který nijak neflirtuje, ale vyzývá Tě, jenom Tebe. Myslím, že během prvních pár mžiků ledy roztály a oba jsme byli patřičně uvolnění. Naopak okamžitě námi prostoupil ten vztah, upřímnost a oddanost ze dřív, takže z nás okamžitě byli velice blízcí přátelé.

Zalezli jsme do pokoje a za dveřmi zůstal okolní svět s jeho nešvary, doslova na nás oba padla úleva od všeho. Jakoby tohle právě byly ty dveře, kterými jsem jí slíbil projít a doprovodit ji na několik dalších kroků. Nespustili jsme ze sebe oči, dokud jsem nezačal nalévat červené víno. Znáte ten pohled „ano, já vím, že Ty víš…“. Vlastně jsme si až na pár úvodních vět téměř nic neřekli a ta chvíle to dělala za nás. Kde byly neshody s manželem, probrečené večery a starosti o budoucnost?

Bez cíle jsem k Ladě přistoupil, sundal ji svetřík a stáhl triko. Přísahám, že to nebylo prvních pár kroků, které směřují k sexu a neměl jsem ani dojem, že bych jí to musel vysvětlit. Stáli jsme před sebou nazí a neskutečně pomalu se oddali objetí. Cítili jsme kůži toho druhého, dech, emoce, horkost, uvolnění, vzrušení z něčeho nového, její tep z krku mi pronikal do hrudníku, cítili jsem její dívčí vůni z temene a v duchu jsem ji choval jako malou holčičku. Všechno tohle dohromady vytvořilo kouzelnou atmosféru sounáležitosti, soucitu, povzbuzení a bezpečí, do které v tu chvíli žádná erotika neměla šanci proniknout. Snad po 15ti minutách jsme se odtrhli, měla slzy v očích. Ty, které čistí duši. Jediné milenecké gesto, když jsem jí políbil na ret, který jí omyla slza, žádné další pokračování nemělo. Posadil jsem si ji na klín a teprve teď jsme si začali povídat. Vlastně jen o právě prožitém, o budoucnosti, jako by se po stršně dlouhé době znovu nadechla něčeho čerstvého, lehkého, světlého.

Tohle je nová cesta, takové okamžiky jí dodají sebedůvěru, že může být šťastná zase jako ve svých dívčích snech. Na to nikdy není pozdě!

Vídáme se téměř každý týden a kvete jako mladé poupě růže. Hádejte, jestli mi pořád sedá na klíně…;)