Všude dobře…

Když jsem se vracel z poslední dovolené, tentokrát jsem si dopřál Kubu, byl jsem plný krásných zážitků. Většinou cestuju sám, žádné kompromisy, to je moje gusto. Ale znáte to, tři týdny utečou jako nic a v hlavě máte už jen zdlouhavou cestu před sebou a ponávratní povinnosti. Obvykle jsem z cestování jak na trní, ale teď jsem byl ze všeho tak zmožený, že jsem se těšil klidný pohodlný let jako na příjemný nocleh.

Ještě před startem jsem usnul a teprve, když do mě letuška narazila vozíkem s večeří, probral jsem se. Během jídla jsem si přes uličku všiml lesklých opálených nohou a svůj ještě ospalý zrak na nich nechal déle, než by se asi patřilo. Jejich majitelce to očividně ale zalichotilo a koketně se na mě usmála. Jiskřivé bílé zuby…to je něco, čím mě žena hravě svede. Při moučníku jsme se dali do řeči, pak si dali skleničku vína. Okolo nás se opět všechno pohroužilo do spánku a já byl vděčný, jaké mám štěstí na výběr sedačky. Příjemná, svůdná Rita místo chrápajícího párku otylých Němců, kteří mě utlačovali celou cestu sem. To asi osud zamýšlel, aby si člověk mohl vážit i chvílí návratu.

Mám rád mentality různých národností, ale tahle Arabka v letech asi nebyla zářným příkladem své země. Prý cestuje obchodně po celém světě a teď směřuje do Prahy, kde má pobýt tři měsíce, pak ji čeká štace v Abu Dabi. Vždycky jsem měl tento druh byznysmenů se svými společnostmi za strašně specifickou skupinu lidí, ale jak se postupně otevírala, zjišťoval jsem, že ji trápí stejné bolístky jako české manželky podnikatelů nebo prodavačky v Albertu. Je osamělá, její práce jí vztah neumožní, ale je za to i ráda, protože spíš narážela na arogantní blbce, co si ji prostě nevážili a jako jedinečnou ženu ji viděly jen její kamarádky. Dostali jsme se i k tématu fyzické osamělosti a teprve v tu chvíli jsem jí svěřil, proč jí tak dobře chápu, čemu se věnuju.

Jakoby v sedačce ožila. Prý ji taková možnost nikdy nenapadla, asi protože prostě virtuálnímu seznamování moc nevěřila. No a v tu chvíli jsem ucítil ruku v rozkroku. “Is it ok?”, zeptala se, ale já se na ní ani nepodíval a začal ji přes uličku hladit na stehně. Prý mě zaplatí potom a chce pořádný “fuck”… Věděl jsem, že před sebou máme ještě alespoň šest hodin letu a čím víc se zdržíme na začátku, tím větší napětí a chtíč…dal jsem si na čas, než jsem se prsty dostal k okraji kalhotek. To ona už mě nedočkavě honila, jenže já věděl, že beze mě se nikam daleko nedostane a musí si tedy počkat.

V duchu jsem se modlil, aby všichni okolo nás opravdu spali a nejen předstírali. Na druhou stranu mě celkem vzrušovala představa, že třeba manželský pár, který byl na dosah, všechno pozoruje a nejspíš přemýšlí, jak dát prostor své nadrženosti. Ne, záchody na palubě letadla nejsou dělaný na souložení. Míváte ale takové ty okamžiky, kdy vám je to upřímně jedno, prostě si chcete za každou cenu zapíchat a jediný, co potřebujete, jsou zavřený dveře, někdy ani to ne? Prostě jsme museli splynout, bylo to zvířecí nutkání. Jakoby se pod námi propadlo letadlo v obrovské turbulenci, jako by se nám přiblížily hvězdy a nabily nás svou silou a životem…Pomalé tančení, kdy jsme ji držel za boky a přirážel pevně, kam až mě její zadeček pustil…kousal jsem ji zezadu do šíje, mačkal ji prsa, mnul bradavky, a ona mě hladila všude, kam dosáhla. Když jsem ucítil tlukot jejího srdce, automaticky jsem k ní pocítil velice silné pouto. Oba jsme zpomalili a cítili ten moment, který se už nikdy nezopakuje.

Tohle citové prolnutí trvalo chvilku, byť nezapomenutelné, rázem ustoupilo našim nadrženým hormonům. Tempo zrychlilo a my jsme letěli do cíle. Pár posledních přírazů, chytla mi ptáka u kořene, zmáčkla a já stříkal a ona se třásla… Už mi dala svůj časový rozvrh na její tři měsíce pobytu v ČR. Prý bude potřebovat průvodce…