Vzpomínka na setkání

Tímhle příspěvkem máte možnost proniknout do hlavy mé klientky. Následující text je zápisem jejích vzpomínek. Nechala se inspirovat mými literárními úryvky a sama vytvořila přitažlivý román, který smím nyní zveřejnit. Bez jakýchkoliv úprav:

 Hanka konečně míjela ceduli Ostrava. „Ještě trefit to sídliště a mám vyhráno.“ Řekla si pro sebe, zatímco před sebe pouštěla auto, které se jí už několik minut snažilo neúspěšně předjet. Dneska si schválně nevzala navigaci. Rozhodla se, že posílí svoje instinkty a riskne trefit Marcely panelák z hlavy. Hlavně moc nemyslet a jet tam, kam mě srdce táhne…

„Voalá, tobě to sluší, děvče,“ řekla Marcela, jakmile spatřila Hanku mezi dveřmi. „Místní playboyové si z tebe sednou na zadek,“ dodala laškovně a šla postavit vodu na kafe.

 Káva Hanku posílila stejně jako výborná večeře, kterou Marcela připravila. Probraly všechno možný včetně dětí a manželů. Byl čas nechat každodenní realitu za dveřmi a vyrazit do nedalekého tanečního klubu.

 Holky si koupily šampaňské. Bublinky v nich krásně rozproudily energii. Vlnily se na parketu, nechávaly rozvášňovat svoje těla a nasávaly mladistvou, bezstarostnou atmosféru klubu. Okolí vnímaly spíš v obrysech. Lidé okolo nich byly kulisy, které vhodně dotvářely jejich vlastní svět. Nešly tam lovit. Šly se bavit. To jim dávalo pocit naprosté svobody.

 V jednom okamžiku Hanka zaregistrovala od baru něčí intenzivní pohled. Nevěnovala mu moc pozornost, ale něco jí nutilo podívat se znovu. Tmavé vlasy, světlé oči, hezká postava…pěkný, ale příliš sebejistý. Pomyslela si pro sebe a dál se věnovala svému tanci. V mžiku na něj zapomněla.

 Kolem půlnoci se kamarádky rozhodly, že půjdou domů. Než si oblékly kabáty, frajírek od baru si na Hanku počkal a podával jí do ruky vizitku. Hanka se nejdřív podívala na vizitku, pak na toho, kdo jí tu vizitku podával. Neřekli si jediné slovo, přesto oba věděli o tom druhém vše, co bylo třeba.

 Byla to taková chvilka, že si toho Marcela ani nevšimla. Změnu Hančiny nálady ale přehlédnout nešlo.

 „Co tě tak zarazilo? Vypadáš, jako kdyby tě přejel vlak?“ Začala se vyptávat během cesty domů.

 „Všimla sis toho kluka u dveří?“

 „Jo, trochu se tam motal. Docela pěkněj. Proč?“

 „Dal mi vizitku,“ řekla Hanka a podávala jí Marcele.

 Ta zvědavě zkoumala malý papírek. „No, nekecej. To byl gigolo, jo. To bych do něj teda neřekla. A to tě to tak rozhodilo? Hledá kšefty.“

 „O tu vizitku ani nejde, ale ten pohled…ten mě dostal . Ten člověk měl něco do sebe,“ Hanka mluvila spíš k sobě než ke kamarádce.

 „Je to gigolo , takže je logický, že to s ženskýma bude umět. Tyhle pohledy zabírají na každou. Zas to nepřeháněj, Haňule.“

 Hanka znala pohledy kluků na lovu, ale tohle bylo něco jiného. Přestože to byly modré oči, kterým všeobecně moc nedůvěřovala, bylo v nich něco odzbrojujícího. Připomínaly ledovcové jezero vysoko v horách. Působilo to na ní jako magnet. Měla sto chutí do toho jezera skočit, i když věděla, že voda v něm je ledová.

 Holky došly domů a otevřeli si láhev vína. Hance ta vizitka pořád vrtala hlavou. Byl na ní odkaz na Dominikovy stránky. Zapnuly počítač a začaly číst.

 „Zavolám mu. Hned teď. Já to prostě musím udělat. Cítím to v kostech. Když to neudělám, budu toho litovat,“ rozhodla se Hanka.

 „Neblbni, vždyť ti může ublížit. Vůbec ho neznáš. Co když to není gigolo, ale nějaký úchyl.“ Marcela se o svou kamarádku strachovala. Byla pověstná tím, že vždycky malovala čerty na zeď.

 „Když musíš, tak musíš. Neboj, tohle stojí za trochu rizika,“ mrkla se na ní Hanka a začala vyťukávat číslo z vizitky.

 Marcela svou kamarádku znala už léta. Tuhle akční povahu na ní obdivovala. Sama by se k takovému kroku nikdy neodhodlala.

 „Chtěla bych se s tebou povozit na lodičce, Dome?“ Na druhém konci bylo chvíli ticho. Hanka byla zvědavá, jak zareaguje. Trochu ho zkoušela. Nemohl tušit, kdo mu volá a co tím vlastně myslí. Dominik byl ale profík, nenechal se zaskočit a po krátkém zaváhání odpověděl „Loďka je připravena. Vezmi si taxíka a jeď na adresu V Kaštánkách 145. Budu tam na tebe čekat,“ pak zavěsil.

 

 O půl hodiny později se Hanka ocitla v úplně jiném světě. Seděla v pokoji s člověkem, kterého vůbec neznala, přesto jí neopouštěl pocit, že je přesně tam, kde v tuto chvíli má být. Dominik jí kladl jednu otázku za druhou. Snažil se o ní zjistit něco víc, aby věděl, jakým směrem nastavit kurz plavby. Proč mluvila zrovna o loďce, se neptal. Nebylo to podstatné. Tím nasbíral další plusové body. Nemusel by zrovna chápat její myšlenkové pochody.

 „Chtěla bych zkusit tu tantrickou masáž. Na svých stránkách to popisuješ velmi lákavě,“ řekla mu po pravdě Hanka. „A ještě jednu věc – spát s tebou nechci. Chci zažít něco neobvyklého, vzrušujícího, na co budu ještě dlouho vzpomínat. Sex by to akorát zkazil.“ Dominik ji ujistil, že pokud si to nepřeje, hranici v žádném případě nepřekročí, i kdyby ho pak na kolenou prosila.

 Hanka poslala Marcele zprávu, že je v bezpečí a nemusí se o ni bát. Poslední zbytky napětí a nejistoty odložila společně s oblečením při úvodním rituálu. Pak se položila na postel a ponořila se do jezera.

 Dominikovy hřejivé doteky v ní pomalu probouzely energii, která v ní podřimovala. Cítila z něj naprostou jistotu. Věděl přesně, co má dělat. Každá část jejího těla prosila o jeho pozornost. Jestli byly v Hance ještě nějaké zbytky napětí z nezvyklé situace, tak pod první dávkou něžných doteků se zcela vytratily.

 Byl čas přidat na intenzitě. Ještě než masáž začala, Hanku řekla Domovi, že má ráda pevné sevření. Na to rozhodně nezapomněl – pohyboval se na té tenké hranici mezi rozkoší a bolestí jako provazochodec na laně. Jeho silné ruce se stejnou jistotou jako před tím zapalovaly oheň všude tam, kde se dotkly kůže. V jednom momentě měla dojem jako by mu ty ruce začaly vibrovat. Netušila, jestli to byl úmysl nebo ne. Každopádně ty jemné otřesy způsobily v jejím těle hotovou elektrickou bouři.

 Pak jí požádal, aby se otočila. Až doteď měla zavřené oči. Když ležela na břiše, užívala si nekonečně příjemné pocity, ale tak nějak anonymně. Ten člověk, co se jí věnoval, nebyl až tak důležitý.

 Teď ale k němu byla otočená čelem. Věděla, že se na ni dívá. Zas cítila ten intenzivní pohled. Bála se. Bála se ty oči otevřít, bála se, aby se neutopila.

 Začal se věnovat jejímu klínu. Každý pohyb jeho prstů násobil její rozkoš. Měla strašnou chuť se ho dotknout. Cítit ho každým pórem svojí kůže. Zabalit se do něj jako do peřiny.

 Jakmile mu doteky začala vracet, vyvolalo to hotovou elektrickou bouři zase u něj. Hanka se svíjela v jeho náruči, pevně svírala jeho silné paže, nohy, hrudník, co jí zrovna přišlo pod ruku.

 Přestala se bát – a otevřela oči. Jejich pohledy se setkaly. To nebyl ten sebejistý frajírek, jehož pohled zachytila u baru, ani ten sympatický mladík, který jí kladl jednu otázku za druhou, byl to pohled divoké šelmy, která se chystá nekompromisně ulovit svou kořist. Hanka se v první chvíli toho výrazu zalekla. Pak ale instinktivně otočila hlavu, aby mu odhalila krk. Své nejslabší místo. V hlavě jí běžela jedna jediná myšlenka: „Přestaň mě dál mučit a skoč! Chci to! Udělej to!!!“

 Dominik neměl na mysli nic jiného, ale slíbil, že hranice nepřekročí. A přesně to dodržel.

 Hanka mu za to byla vděčná. Z masáže postupně přešli do mazlení. Obejmula ho vší silou a cítila, jak to mezi nimi proudí. V očích se jí zaleskly slzy. Ne snad smutkem – ale dojetím. Měla pocit, že se právě potkala s někým velmi blízkým. Jakoby se to celé odehrávalo mimo jejich těla, mimo tento čas. Někde uprostřed vesmíru – dvě duše, dvě hvězdičky, co se na chvíli spojily do jedné.

 Výraz v Domově tváři se taky změnil. Pár minut vedle sebe leželi naprosto uvolněně. Jako by takhle lehávali denně.

 Hanka se pomalu začala vracet na zem. Měla sto chutí zůstat vedle něj ležet až do rána. Dál se koupat v tom jezeře, které nebylo ani zdaleka tak ledové, jak si původně myslela.

 I Dominik se vrátil zpátky do reality. Začal jí znovu klást otázky. Hanka nebyla připravená odpovídat. Nedokázala zatím mluvit o něčem, co vůbec nedokázala uchopit, natož o tom mluvit. Dala Dominikovi peníze, na kterých se domluvili, a zavolala si taxíka. Chtěla si ještě chvíli plout na té loďce a snít. Svého telefonátu nikdy nelitovala.

Tímhle příspěvkem máte možnost proniknout do hlavy mé klientky. Následující text je zápisem jejích vzpomínek. Nechala se inspirovat mými literárními úryvky a sama vytvořila přitažlivý román, který smím nyní zveřejnit. Bez jakýchkoliv úprav:

 Hanka konečně míjela ceduli Ostrava. „Ještě trefit to sídliště a mám vyhráno.“ Řekla si pro sebe, zatímco před sebe pouštěla auto, které se jí už několik minut snažilo neúspěšně předjet. Dneska si schválně nevzala navigaci. Rozhodla se, že posílí svoje instinkty a riskne trefit Marcely panelák z hlavy. Hlavně moc nemyslet a jet tam, kam mě srdce táhne…

„Voalá, tobě to sluší, děvče,“ řekla Marcela, jakmile spatřila Hanku mezi dveřmi. „Místní playboyové si z tebe sednou na zadek,“ dodala laškovně a šla postavit vodu na kafe.

 Káva Hanku posílila stejně jako výborná večeře, kterou Marcela připravila. Probraly všechno možný včetně dětí a manželů. Byl čas nechat každodenní realitu za dveřmi a vyrazit do nedalekého tanečního klubu.

 Holky si koupily šampaňské. Bublinky v nich krásně rozproudily energii. Vlnily se na parketu, nechávaly rozvášňovat svoje těla a nasávaly mladistvou, bezstarostnou atmosféru klubu. Okolí vnímaly spíš v obrysech. Lidé okolo nich byly kulisy, které vhodně dotvářely jejich vlastní svět. Nešly tam lovit. Šly se bavit. To jim dávalo pocit naprosté svobody.

 V jednom okamžiku Hanka zaregistrovala od baru něčí intenzivní pohled. Nevěnovala mu moc pozornost, ale něco jí nutilo podívat se znovu. Tmavé vlasy, světlé oči, hezká postava…pěkný, ale příliš sebejistý. Pomyslela si pro sebe a dál se věnovala svému tanci. V mžiku na něj zapomněla.

 Kolem půlnoci se kamarádky rozhodly, že půjdou domů. Než si oblékly kabáty, frajírek od baru si na Hanku počkal a podával jí do ruky vizitku. Hanka se nejdřív podívala na vizitku, pak na toho, kdo jí tu vizitku podával. Neřekli si jediné slovo, přesto oba věděli o tom druhém vše, co bylo třeba.

 Byla to taková chvilka, že si toho Marcela ani nevšimla. Změnu Hančiny nálady ale přehlédnout nešlo.

 „Co tě tak zarazilo? Vypadáš, jako kdyby tě přejel vlak?“ Začala se vyptávat během cesty domů.

 „Všimla sis toho kluka u dveří?“

 „Jo, trochu se tam motal. Docela pěkněj. Proč?“

 „Dal mi vizitku,“ řekla Hanka a podávala jí Marcele.

 Ta zvědavě zkoumala malý papírek. „No, nekecej. To byl gigolo, jo. To bych do něj teda neřekla. A to tě to tak rozhodilo? Hledá kšefty.“

 „O tu vizitku ani nejde, ale ten pohled…ten mě dostal . Ten člověk měl něco do sebe,“ Hanka mluvila spíš k sobě než ke kamarádce.

 „Je to gigolo , takže je logický, že to s ženskýma bude umět. Tyhle pohledy zabírají na každou. Zas to nepřeháněj, Haňule.“

 Hanka znala pohledy kluků na lovu, ale tohle bylo něco jiného. Přestože to byly modré oči, kterým všeobecně moc nedůvěřovala, bylo v nich něco odzbrojujícího. Připomínaly ledovcové jezero vysoko v horách. Působilo to na ní jako magnet. Měla sto chutí do toho jezera skočit, i když věděla, že voda v něm je ledová.

 Holky došly domů a otevřeli si láhev vína. Hance ta vizitka pořád vrtala hlavou. Byl na ní odkaz na Dominikovy stránky. Zapnuly počítač a začaly číst.

 „Zavolám mu. Hned teď. Já to prostě musím udělat. Cítím to v kostech. Když to neudělám, budu toho litovat,“ rozhodla se Hanka.

 „Neblbni, vždyť ti může ublížit. Vůbec ho neznáš. Co když to není gigolo, ale nějaký úchyl.“ Marcela se o svou kamarádku strachovala. Byla pověstná tím, že vždycky malovala čerty na zeď.

 „Když musíš, tak musíš. Neboj, tohle stojí za trochu rizika,“ mrkla se na ní Hanka a začala vyťukávat číslo z vizitky.

 Marcela svou kamarádku znala už léta. Tuhle akční povahu na ní obdivovala. Sama by se k takovému kroku nikdy neodhodlala.

 „Chtěla bych se s tebou povozit na lodičce, Dome?“ Na druhém konci bylo chvíli ticho. Hanka byla zvědavá, jak zareaguje. Trochu ho zkoušela. Nemohl tušit, kdo mu volá a co tím vlastně myslí. Dominik byl ale profík, nenechal se zaskočit a po krátkém zaváhání odpověděl „Loďka je připravena. Vezmi si taxíka a jeď na adresu V Kaštánkách 145. Budu tam na tebe čekat,“ pak zavěsil.

 

 O půl hodiny později se Hanka ocitla v úplně jiném světě. Seděla v pokoji s člověkem, kterého vůbec neznala, přesto jí neopouštěl pocit, že je přesně tam, kde v tuto chvíli má být. Dominik jí kladl jednu otázku za druhou. Snažil se o ní zjistit něco víc, aby věděl, jakým směrem nastavit kurz plavby. Proč mluvila zrovna o loďce, se neptal. Nebylo to podstatné. Tím nasbíral další plusové body. Nemusel by zrovna chápat její myšlenkové pochody.

 „Chtěla bych zkusit tu tantrickou masáž. Na svých stránkách to popisuješ velmi lákavě,“ řekla mu po pravdě Hanka. „A ještě jednu věc – spát s tebou nechci. Chci zažít něco neobvyklého, vzrušujícího, na co budu ještě dlouho vzpomínat. Sex by to akorát zkazil.“ Dominik ji ujistil, že pokud si to nepřeje, hranici v žádném případě nepřekročí, i kdyby ho pak na kolenou prosila.

 Hanka poslala Marcele zprávu, že je v bezpečí a nemusí se o ni bát. Poslední zbytky napětí a nejistoty odložila společně s oblečením při úvodním rituálu. Pak se položila na postel a ponořila se do jezera.

 Dominikovy hřejivé doteky v ní pomalu probouzely energii, která v ní podřimovala. Cítila z něj naprostou jistotu. Věděl přesně, co má dělat. Každá část jejího těla prosila o jeho pozornost. Jestli byly v Hance ještě nějaké zbytky napětí z nezvyklé situace, tak pod první dávkou něžných doteků se zcela vytratily.

 Byl čas přidat na intenzitě. Ještě než masáž začala, Hanku řekla Domovi, že má ráda pevné sevření. Na to rozhodně nezapomněl – pohyboval se na té tenké hranici mezi rozkoší a bolestí jako provazochodec na laně. Jeho silné ruce se stejnou jistotou jako před tím zapalovaly oheň všude tam, kde se dotkly kůže. V jednom momentě měla dojem jako by mu ty ruce začaly vibrovat. Netušila, jestli to byl úmysl nebo ne. Každopádně ty jemné otřesy způsobily v jejím těle hotovou elektrickou bouři.

 Pak jí požádal, aby se otočila. Až doteď měla zavřené oči. Když ležela na břiše, užívala si nekonečně příjemné pocity, ale tak nějak anonymně. Ten člověk, co se jí věnoval, nebyl až tak důležitý.

 Teď ale k němu byla otočená čelem. Věděla, že se na ni dívá. Zas cítila ten intenzivní pohled. Bála se. Bála se ty oči otevřít, bála se, aby se neutopila.

 Začal se věnovat jejímu klínu. Každý pohyb jeho prstů násobil její rozkoš. Měla strašnou chuť se ho dotknout. Cítit ho každým pórem svojí kůže. Zabalit se do něj jako do peřiny.

 Jakmile mu doteky začala vracet, vyvolalo to hotovou elektrickou bouři zase u něj. Hanka se svíjela v jeho náruči, pevně svírala jeho silné paže, nohy, hrudník, co jí zrovna přišlo pod ruku.

 Přestala se bát – a otevřela oči. Jejich pohledy se setkaly. To nebyl ten sebejistý frajírek, jehož pohled zachytila u baru, ani ten sympatický mladík, který jí kladl jednu otázku za druhou, byl to pohled divoké šelmy, která se chystá nekompromisně ulovit svou kořist. Hanka se v první chvíli toho výrazu zalekla. Pak ale instinktivně otočila hlavu, aby mu odhalila krk. Své nejslabší místo. V hlavě jí běžela jedna jediná myšlenka: „Přestaň mě dál mučit a skoč! Chci to! Udělej to!!!“

 Dominik neměl na mysli nic jiného, ale slíbil, že hranice nepřekročí. A přesně to dodržel.

 Hanka mu za to byla vděčná. Z masáže postupně přešli do mazlení. Obejmula ho vší silou a cítila, jak to mezi nimi proudí. V očích se jí zaleskly slzy. Ne snad smutkem – ale dojetím. Měla pocit, že se právě potkala s někým velmi blízkým. Jakoby se to celé odehrávalo mimo jejich těla, mimo tento čas. Někde uprostřed vesmíru – dvě duše, dvě hvězdičky, co se na chvíli spojily do jedné.

 Výraz v Domově tváři se taky změnil. Pár minut vedle sebe leželi naprosto uvolněně. Jako by takhle lehávali denně.

 Hanka se pomalu začala vracet na zem. Měla sto chutí zůstat vedle něj ležet až do rána. Dál se koupat v tom jezeře, které nebylo ani zdaleka tak ledové, jak si původně myslela.

 I Dominik se vrátil zpátky do reality. Začal jí znovu klást otázky. Hanka nebyla připravená odpovídat. Nedokázala zatím mluvit o něčem, co vůbec nedokázala uchopit, natož o tom mluvit. Dala Dominikovi peníze, na kterých se domluvili, a zavolala si taxíka. Chtěla si ještě chvíli plout na té loďce a snít. Svého telefonátu nikdy nelitovala.