Zima experimentům svědčí

S Janou jsem se sešel už několikrát. Vždy se třeba měsíc neozve, a pak se mě nemůže nabažit. Neuháním ji, neptám se na důvod, tak nějak tuším, že to souvisí s jejím pracovním nasazením, od kterého se pak odvíjí i její touhy. Je dobře, že své tělo neignoruje a tu a tam se uvolní a fyzicky plně vyjádří…to je pak smršť! Vždycky mezi námi zafunguje peprná jiskra toho odloučení a abstinence. Střípek ke střípku se tahle mozaika skládá v perfektní dvojku.

Tentokrát se odmlčela na déle. Myšlenky na ní mi začaly vířit hlavou – jako když jste na něco s železnou pravděpodobností zvyklí, ale ono se to neděje. Naučil jsem si tohle mírné napětí užívat, stejně jsem pak ale až s nečekaným nadšením otevřel email s pozváním na výlet.

Vím o ní, že má raději světlo než tmu, ale jak vehementně se dožadovala denního setkání, mě překvapilo. Sešli jsme se tedy v sobotu – den byl mrazivý, ale krásně svítilo sluníčko. Miluju cesty do přírody, už jste si asi všimli, že málokterý z mých příběhů přijde na svět v ložnici. To jsem ale netušil, že netradiční předehra mě čeká už při průjezdu centra Prahy. Novou stránku své povahy mi Janička odkryla už záhy.

Sešli jsme se u Petřína, jen mi předala klíčky od své služební Audi, nasedli jsme a kohoutky topení se otevřely naplno. Motor byl zahřátý, takže jsem si za chvíli připadl jako v sauně.

Za jízdy se sice s řidičem nemá mluvit, ale když Jani odložila župánek (nebo prostě nějaký svršek, nikdy jsem v pojmenovávání vašich ženských topů nezářil), i beze slov jsem byl velice rozptýlený. Jen po mě stydlivě loupla svůdnýma očima a rozepnula si i podprsenku. “Když musíš, tak musíš”, vysvětlila přesvědčivě, nasadila sluneční brýle a pohodlně zapadla do měkké sedačky.

Přiznávám se, že v tomhle předčila mé veškeré zkušenosti i ulítlé představy – ploužili jsme se od semaforu k semaforu pražskými ulicemi, když si to stydlivý děvče stáhlo přes kotníky i kalhotky. Vůně jejího vzrušeného klína hned nasytila celé auto a já měl co dělat, abych udržel ruce na volantu a nepletl si pedály.

Janička se rozhlížela okny kolem sebe a strhávala na sebe pohledy všech možných extrémů – vzrušení, žárlivosti, chtíče, opovržení…mužů i žen, mladých i starších a tahle směsice ji přiváděla do varu. Bylo na ní vidět, že vsi představí každý zduřelý penis, který svými vnady naleje krví. S každým na pár okamžiků prožila intimní chvíli, každému se vryla pod kůži, jistě ovládla sprosté fantazie všech okolo. Potkali jsme cestou hodně párů, u kterých bylo znát, že oběma stoupl tep. Jistě se k tomu vrátí večer, až si tu ženu vezmou do virtuální trojky… Několika z nich jsem měl sto chutí otevřít zadní dveře a popovézt je…

Její roztažená stehna byla bonusovou podívanou pro pár vyvolených, některým jsem dokonce přibrzdil, aby je pohltil i potrápil půvab ženského mokrého klína. Já jsem byl ale jediný, kdo měl výsadu strávil s touhle bohyní víc než jen pár anonymních chvil.

Abych Janě nedělal jen bodyguarda, do perverzního divadla jsem se zapojil. Asi ještě nikdy neměla tak citlivé bradavky…dráždil jsem jí ty nalité třešinky jako jindy poštěváček. Vzdychala rozkoší, ale oči jen lehce přivírala. Všechno bylo součást našeho představení. Vzrušení se od diváků odráželo, umocňovalo a vpíjelo zpátky do nás…

Nevnucoval jsem se se svým napnutým poklopcem, ale věděl jsem, že to ta kočička odskáče :)… na prvním odpočívadle, za hranicí Prahy, kde už obecenstvo výrazně prořídlo, jsem prudce zabrzdil. Co udělá chlap, který má vedle sebe horké tělo nahé krásky, svíjící se na mokrém sedadle i jen pod každým závanem vzduchu? Chytl jsem ji za vlasy a strhl jí ústy na můj nadržený penis. Znáte ten pocit, když musíte přihlížet velkolepě vzrušující kráse, ale doteku se nedostává? Zkuste si pustit své oblíbené video bez sebemenšího doteku. Tohle je ještě desetkrát větší síla.

Janička mi kolikrát říkala, že jí můj pták božsky voní…řekl bych, při vši skromnosti, že i chutná. Jen se lačně pousmála, když jí můj lesklý žalud mizel mezi zuby, pak ho nasála vší silou. Teď teprve zavřela oči, aby dovolila chuti obsáhnout celou její mysl…

Až bude jaro, chceme diváků daleko víc…;)